červenec 2022
17 × 29 cm
olej
dřevo
krajina
impresionistický
V životě jsem neviděla takto rozházené mraky a já jedu zrovna malovat? Štěstí nebo osud?
Zprvu to vypadalo, jakoby přeze mě někdo přehazoval pavučinu a v ten moment jsem i věděla, že stojím přímo pod středem celého toho útvaru a že hezčí už to být nemůže a ani nebude. Samozřejmě pavučina letěla dále, nezpomalovala kvůli mě, měnila se ve vlny a slábla ve vlnky, až se nakonec zcela rozplynula.
V obraze je zachycený konec té pavučiny. Nikterak mě to netrápí, naopak jsem vděčná, že jsem to mohla celé vidět. Také myslím, že jsem i atmosféru vystihla skvěle a to modré slunce mě doteď rozradostňuje. Tak krásně strávený čas!
